Konečně...
Tak jsem se konečně dokopala k tomu něco napsat...
Musím říct, že za poslední dva měsíce se událo spousta nových věcí. Nějak jsem neměla ani chuť sem něco psát... Prostě mě přepadla lenost. Ale po zjištění kolik lidí čte mé stránky jsem usoudila, že by bylo na vísost slušné nějakou tu žhavou novinku z mého života opět přidat.
Takže začneme pěkně od začátku. Prázdniny byly jedna velká nuda a zklamání, ale o tom už jsem se zde zmiňovala. Pár týdnů jsem strávila u mého brášky doma, kde jsem byla moc spokojená. Byl tam neuvěřitelný klid. Představ si - nikdo mě do ničeho nehonil, na všechno jsem měla dostatek času a hlavně jsem tam mohla být s Milošem. Takže spokojenost největší. Posledních pár prázdninových dní jsem bydlela u Miloše a čekala jsem až se mi vrátí z dovolené na lodi. Přivítání bylo skvělé, rozhodně lepší než loučení, to je asi pochopitelné :-). Poté jsme spolu bydleli ještě další měsíc. Musím říct, že to bylo skvělé. Mělo to ale jednu nevýhodu - chybějící internet, takže jsem musela bohužel vzít navrátila domů, abych se mohla pilně začít připravovat do školy, kde mě letos čeká maturita. Nevím, nevím, ale nechtějí toho najednou nějak moc? Dnes píšeme z toho a toho, zítra zase z něčeho jiného, do konce měsíce udělat zase to a vypracováváte si již mautritní otázky, že? Blázni, člověk je rád, že se naučí ze dne na den a ještě vypracovávat maturitní otázky. Mám pocit, že jako obvykle nechám vše na poslední chvíli, ale to jsem celá já, že :-). Ale dost, už o škole. Tedy vlastně, ne tak docela. Maturitní ples. Ehm, nevím proč, ale nechci se účastnit nějakého předtančení naší třídy. Nějak mě to prostě neláká. A "after party" ve školní jídelně? Proboha, co je to za nápady? Mno, lepší je se tím vůbec nezabývat, ale jak to má jít, když se všichni neustále baví na toto téma a pořád se mě vyptávají, jestli už mám vybrané plesové šaty, kdo od nás půjde na ples apod.? Ne, šaty vybrané nemám a rodinka se přijde podívat. A to to mám řešit každý den? Prostě otrava. Ale teď už opravdu o něčem jiném. Před pár dny jsem navštívila Motol, kde mě budou lěčit mojí bolavou ručičku, takže jsem zvědavá, jestli to zabere a já se budu moci věnovat svým oblíbeným aktivitám jako dřív. Každopádně k mé bolavé ručičce se pře pár dny přidal bolavý kotníček. Mám pocit, že jsem to největší tele pod sluncem. Na výletu na zámek Hluboká, se mi podařil mistrovský kousek... Zvrtnout si kotník :-). To jsem šikulka, co? No, tak teď čas od času pajdám, čas od času zase ne (tak trochu vypadám, jako že si to vymýšlím). Mimo tuto nemilou událost musím říct, že zámek Hluboká stojí za shlednutí. Je prostě nádherný. Nezapomenutelný, ne jen kvůli mému incidentu, ale díky svým nádherným interiérům. Je opravdu velkolepý.
Tak to je takové velmi stručné shrnutí z uplynulých dvou měsíců. Doufám, že se dokopu častěji k tomu sem něco přidat, ale raději nic neslibuji :-). So, see ya soon.
