Marťánek

Výlet do Karlových Varů

S kamarádem jsme se rozhodli navštívit západočeské město Karlovy Vary. Pro cestu tam a zpět jsme si vybrali, naši již ozkoušenou, autobusovou linku od Student Agency. Zatím se mi s nimi cestuje moc dobře :-). S naším velmi "sympatickým" stewardem Péťou jsme do Varů dorazili zhruba okolo půl 11. Rozhodli jsem se nejdříve obejít kolonádu a ochutnat vodu z karlovarských pramenů, poté dojít na rozhlednu a nakonec na oběd. Vyrazili jsem z nádraží směrem na kolonádu přes evidentně hlavní ulici celého města. Bylo zde "spousta" obchůdků, něco jako je u nás ulice Na Příkopech. Tato ulice nás dovedla až ke břehu řeky Ohře, kde se před našimi zraky tyčil hotel Thermal. Nic skvostného to tedy není. Spíš mám pocit, že tento hotel mírně narušoval krásu okolí, ale co... Pak jsme prošli parkem s malým jezírkem a dostali jsme se k našemu prvnímu pramenu a tudíž i první osudové ochutnávce. Voda o teplotě 60°C docela nevinně vytékala z kašny, která byla umístěna vprostřed opravdu příjemně vyhlížejícího altánku. Tato idylka se změnila ve chvíli, kdy jsem měla tu čest ochutnat opravdovou chuť vody, kterou jsem si z této kašny měla tu čest natočit. Chuť vody omlouvá snad jen fakt, že je léčivá. K čemu bych chuť vody přirovnala? Zkus si doma naházet rezavé hřebíky do varné konvice, zalít je alespoň jedním hrnkem vody, mírně to vše osol a povař na teplotu 60°C. A máš doma vodu z karlovarských pramenů :-). Po této úvodní zkušenosti jsem si již nedopřávala tak hluboké doušky, ale jen mírně usrkávala. Co v mém keramickém ušáčkovy po ochutnávce zbylo, skončilo většinou jako zálivka u nedaleké palmy. Po této vyčerpávající ochutnávce jedenácti pramenů jsem se zašli podívat na vřídlo ve vřídelní kolonádě. Pro mé potešení, se zde nacházeli další tři prameny Neodolala jsem a ochutnala jsem :-). Ze všeho nejvíc, jsem se však těšila, až ochutnám teplé karlovarské oplatky. Zašli jsme tedy ke stánku, kde jsem si koupila kokosovou a skořicovou oplatku. Kokosová byla dobrá. Jaká byla ale ta skořicová jsem se už bohužel nedozvěděla, protože než jsem se nadála, zafoukal větříček a milá oplatka se mi válela po zemi. Třeba by stejně nebyla dobrá...

Po této malé svačince jsem se vydali směrem k lanovce, která nás vyvezla na rozhlednu Diana. Po zdolání 150 schodů této rozhledny jsem se již mohli kochat nádherným výhledem na celé okolí Karlových Varů.

Když jsme opět seběhli do "centra" města, zamířili jsem k nedalekému kostelu sv. Petra a Pavla. Nevím proč, ale nemám ráda kýčovitost ruských monumentálních staveb. Jejich zoufalý pokus o velkolepost vždy skončí obrovskými zlacenými kopulemi a nějakou moc pěknou doplňkovou barvou, v tomto případě se jednalo o modrou. Navíc kostel nebyl moc chytře postaven. Snažili jsme se pořídit alespoň nějakou fotku, ale moc se nezadařilo. Z každé strany nám ve focení bránilo něco jiného. Jednou jsem kostel fotili z podhledu, podruhé se sousedním domem a potřetí skrze jistou houštinu ve vedlější zahradě. Po tomto zklamání jsem se rozhodli se někam jít posilnit. Skončili jsem v jisté pizzerii, kde jsme si objednali těstoviny a něco malého k pití. Po zaplacení jsem se vydali hledat kavárnu. Nakonec i tu jsme našli. Po dopití kávy jsem ještě zkusili několik zoufalých pokusů o zásah kachniček plavajících pod mostem a usadili jsem se v parku čekajíce na ten správný okamžik, kdy vyrazíme směrem k nádraží hledat místo, odkud odjížel náš žluťoučký autobus do Prahy.

Po návratu domů jsem vybalila mé karlovarské suvenýry - oplatky s příchutí vaječného likéru a bílé čokolády - a prohlídla si své fotky. Nakonec jsem vyčerpáním padla do hlubokého spánku a do rána mě už nic nevzbudilo...

Ve Varech bylo opravdu nádherně...