Já a zubař?
Jak bylo u zubaře...
Právě jsem se vrátila od zubaře. Přemýšlím nad tím, proč se spousta lidí bojí k zubaři chodit. Vždyť teď už je technika natolik vyspělá a pokročilá, že už necítíme jediné vrtání zubu.
Dnes jsem poprvé podtoupila vrtání kazu ve svých ústech. Abych pravdu řekla, nevěděla jsem, co mám čekat. Paní doktorka mi, ale oznámila, že pokud chci, může mě lokálně umrtvit. Souhlasila jsem. Pak už mi jen několikrát přejela zubní vrtačkou můj zoubek a bylo to. Následovně se mě začala vyptávat jakou plombu si budu přát. Jestli tu, či onu... Stihla mi jich vyjenovat hned několik. To by jeden netušil z čeho všeho si může vybírat. Každopádně se mi ulevilo, při zakončení výkladu o plombách a jejich cenách, že existuje i taková, kterou hradí pojišťovna. Tím jsem se zcela uklidnila, protože jsem mírně upadala do mdlob, při těch závratných částkách, které převyšovaly 500 Kč. Vtipné mi každopádně přišlo to, že paní doktorka po mě chtěla vědět, zda-li mi plomba dobře sedí, ať si prý skousnu a řeknu jí svůj závěr. Při zkousnutí jsem však necítila ničehož nic, z jednoho prostého důvodu - měla jsem lokální umrtvení :-). Tak jsem tedy řekla, že asi dobré a tím se mé polehávání na doktorském lehátku připochýlilo ke konci. Bohužel před odhchodem mi bylo oznámeno, že mám přijít za několik dní na vytržení pravé hodní pětky, čímž jsem opět začala upadat do mdlob, při vidině dalšího nepříjemného umrtvování úst. No jo... Co by člověk pro své zdraví neudělal. Popadla jsem tedy kartičku s datem a hodinou, kdy se mám dostavit a doufala, že to bude moje poslední návštěva u zubaře na hodně dlouhou dobu dopředu.
Musím, ale říct, že k zubaři se rozhodně nebojím chodit. Ba naopak. Vždy jsem k němu chodila ráda, protože jsem nikdy neměla nějaké extra velké potíže. Možná je tozapříčiněno také i tímto.
Teď už mě umrtvení pomalu přechází, takže se půjdu naládovat nějakou dětskou kašičkou a hurá něco dělat :-).
