Jan Neruda – Povídky Malostranské

a) Pan Ryšánek a pan Schlegl

Tato povídka vypráví o dvou pánech, panu Ryšánkovi a Panu Schleglovi. Tito dva pánové se scházejí v hostinci U Štajniců na Malé Straně a sedávají u stejného stolu, ale nepromluví spolu ani slovo z toho důvodu, že pan Schlegl odloudil panu Ryšánkovi ženu. Jednoho dne pan hostinský oznámí panu Shleglovi, že pan Ryšánek nepřijde, protože těžce onemocněl. Několik měsíců tedy pan Ryšánek nepřicházel, až se jednoho dne opět ukázal v hostinci. Usadil se na své obvyklé místo a zjistil, že si doma zapomněl váček s tabáčkem, poslal pro něj tedy sklepníčka. Než se vrátil, pan Schlegl mu nabídl svůj. To vedlo k tomu, že spolu ti dva opět začali mluvit.

Povídka je rozdělena do dvou částí. První, která ukazuje Malou Stranu a druhá, která popisuje samotný děj. Jan Neruda velmi pečlivě líčí Malou Stranu, snaží se vystihnout děj na Malé Straně, aby i nastínil čtenáři dobu, ve které se pohybujeme. V popisu postav se snaží být velmi přesný a chce hodně přiblížit čtenáři pana Schlegla a pana Ryšánka. Oba jsou to postarší pánové. Pan Ryšánek byl postavou větší a sušší, byl dost slabý. Nosil brýle a vlásenku. Pan Schlegl byl naopak zavalitý, vlasy měl černé a prošedlé.

b) O měkkém srdci paní Rusky

V této povídce se vypráví o panu Josefu Velšovi. O jeho životě, práci, ale také smrti. Pracuje v krámku, kde prodává vše, co má původ z Afriky a Indie. Je popisován jako velmi milý člověk, neustále usměvavý a velmi přívětivý. Po jeho smrti se vypráví, co nastalo na jeho pohřbu dne 3. května 1940. Jako na každý pohřeb přišla i paní Ruska a začala vyprávět o nebožtíkovi ve zlém. Lidem se znelíbila, a proto ji nechali panem komisařem vyvést ven. Druhý den si ji pan komisař zavolal na stanici a zakázal jí chodit na další pohřby. Paní Ruska to ale vyřešila po svém. Prodala svůj byt a přestěhovala se do ulice Oujezdské, kudy každý funus musel procházet a vždy vyběhla s pláčem ven, když nějaký průvod šel okolo.

Josef Velš je popisován velmi kladně, jako slušný a milý člověk. Paní Ruska je vdova, která má oblibu v pohřbech a ráda se na ně chodí dívat.

c) Doktor Kazisvět

Doktor Kazisvět je o životě syna pana doktora Heriberta. Jeho syn byl vystudovaný doktor. Otec mu zemřel a proto všechna sláva, kterou otec nabyl během svého života, získal právě jeho syn. Jenže ten velmi opovrhoval jakoukoliv slávou a nechtěl lidem pomáhat. Proto ho brzy lidé přestali mít v oblibě. Je ukazován jako velmi introvertní člověk, který nemá zájem o ostatní lidi. Jednoho červnového dne pochovávali pana Schepelera, radu oučtárny zemské. Převáželi ho pohřebním vozem a když ho s rakví vytahovali ven, špatně ji chytili, rakev se otevřela a mrtvola se sesunula v rakvi a vymrštila se jí ruka ven. Vedle rakve stál pan Heribert, vracel se zrovna z procházky, chytil ruku mrtvoly a všem oznámil, že mrtvý je ještě živ. Nikdo mu nevěřil, ale nakonec se ukázalo, že měl pravdu. Celou dobu se o něm mluvilo a psalo v novinách, ale jeho to vůbec nezajímalo a žil raději dál svým životem bez lidí.

Doktor Kazisvět je popisován jako velmi uzavřený člověk, který nehledá přátele a nechce jiným pomáhat, i když je výborným doktorem.

d) Jak si nakouřil pan Vorel pěnovku

Tato povídka vypráví o tom jak si pan Vorel otevřel krupařství na Malé Straně, Pro všechny lidi byl cizí a cizí lidi neměli měšťané rádi, obzvlášť, když zaváděli nové zvyky. První den do nově otevřeného krupařství přišla jen slečna Poldýnka a pan Vojtíšek. Jediný on vydržel navštěvovat krupařství pana Vorla. Ostatním se totiž rozneslo od slečny Poldýnky, že má ve svém krámku neustále zakouřeno svou pěnovkou, a proto k němu nikdo nechtěl chodit. Někdy k němu ale zavítal nějaký vesničan nebo žid, ale velmi zřídka. Po několika měsících našli pana Vorla oběšeného ve svém krámku a u něj i jeho krásně nakouřenou pěnovku.

Pan Vorel je charakterizován jako velmi sebevědomý přistěhovalec na Malou Stranu. Je velmi mladý a pohledný a snaží se být i milý, ale ostatní ho nepřijímají. Slečna Poldýnka je popsána jako mladá pěkná dívka, která není schopná se usadit.

e) U tří lilií

U tří lilií je hostinec, kam chodil Jan Neruda. Sledoval tam krásnookou dívku, která se mu líbila a on se líbil jí. Jednou ji opět sledoval, když dovnitř vběhla nějaká dívka přímo za tou krásnookou a běžela jí něco říct. Krásnooká dívka vyběhla ven do bouře a po několika minutách se opět vrátila celá promočená. Jan Neruda se jí ptal co se stalo a ona mu pověděla, že jí zemřela matka. Nakonec skončila v objetí Jana Nerudy. Krásnooká dívka je velmi půvabná, mladá a ráda se baví. Velmi se Janu Nerudovi zalíbila.

Závěr

Jan Neruda se snaží pohltit čtenáře tím, že je zavede přímo do děje a detailně popíše prostředí, ve kterém se povídka odehrává. Protože byl Jan Neruda velmi vnímavý, dával svým povídkám opravdu realistický nádech. Jeho postavy jsou velmi dobře charakterizovány. Vystihuje jejich vlastnosti, to co dělají rádi a jakým životem žijí. Přijde mi, že v každé povídce zdůrazňuje jiného člověka, a tím i jiné vlastnosti a v tom jsou povídky velmi zajímavé.

Myslím, že psal hlavně o tom, co mu přišlo zajímavé v jeho době, o čem se zrovna na Malé Straně mluvilo a co se tam dělo. Měl velkou snahu popsat život a děj, kdy on sám žil a psal.

Jazyk, kterým píše je dobře srozumitelný, některé výrazy jsou archaické, přesto pro nás pochopitelné. Děj je velmi napínavý a čtivý.

Velmi se mi líbila povídka pan Ryšánek a pan Schlegl, kdy se vypráví o dvou lidech, kteří se nemají rádi kvůli lásce k jedné osobě, nakonec je ale nemoc pana Ryšánka dá opět dohromady. Uvědomí si, že byla velká škoda, že se spolu přestali bavit - protože hlavní věc, co lidé potřebují, je přátelství.